Třetí vycvikové setkání
Tuto sobotu jsme se zůčastnily (teď v sestavě: já, Markéta a samozřejmě Bollča) dalšího výcvikového setkání. Tentokrát jsme přijely včas, takže jsme ještě stihly zajít k Evě a počkat společně na ostatní a hlavně na Filípkovu babičku, která dorazila, aby malého pohlídala, a která s sebou přivezla i Akima. Bollča si zatím stihla pohrát a vyřádit se u Evy na zahradě s ostatními sourozenci, Frenciskou a Aishou (jen tu zahradu Evě likvidují čím dál tím víc, jsou jako stádo dostihových koní :-), ještě že je zima a nic zatím neroste). Cvičit s námi šel dnes místo Aishy a Freny Akim (nádherně si s prckama rozuměl, je úžasnej). Před domem jsme zjistili, že na poslední chvíli dorazil, do této chvíle, pro nás neznámý, brácha Bruno. Byl tedy docela divoký, skákal po nás, na vodítku chodit u nohy nechtěl. Vyrazili jsme se psy zase na Mokrou horu, celou cestu tam jsme se snažili štěňata přimět, aby chodila u nohy. Je to docela komická cesta, pořád zastavujeme, psy rovnáme zpět k noze, a ode všech se ozývají neustálé povely " k noze" ...snad se to někdy naučí tak vzorně, že je už nebudeme muset opravovat, ale zase oproti prvnímu setkání, kdy se všechna mrňata zapřela do vodítek a táhla a táhla (Eva tenkrát myslela, že špatně vidí, byla děsně udivená, že neumí chodit na vodítku :-))))) a Eva nám musela všem ukázat jak na ně), je to už celkem slušná chůze. Když jsme došli pod Mokrou horu, dostala mrňata volno a mohla se konečně pořádně vyřádit a vylítat. Bollinka opět držela basu s Bonnyškou, nějak si holky padly do oka a pořád jsou spolu :-)) , za což jsem ráda, protože nám zase "padla do noty" její panička Pavlínka, moc úžasnej človíček :-))) Dnes jsme často trénovali přivolání, to Bollče docela jde. Potom přišel na řadu aport a s tím začínáme mít ve volném prostoru problém. Jak trénuju doma, tak je to naprosto v pohodě, aportek mi přinese vždy vzorně do ruky, ale venku mi s ním začala zdrhat. Samozřejmě "nezklamala", pro aport doběhla, i to vypadalo, že ho nese mě, najednou mě minula a s kořistí zdrahala ode mně, nějaký lákání a utíkání před ní, na ní neplatí. Pak nám Eva hodila tedy velký, těžký a chlupatý dumík, tak to bylo mnohem lepší, protože jak ho nemohla unést, tak s ním ani neutekla, ale zase jí váhou pořád vypadával. Máme tedy na čem pracovat, jen nevím jak na ní, běžné rady na ní nezabírají. Ještě jsme stihli vyzkoušet slídění, pro nás novinku. Eva dala prckům očichat tašku, ve které byl chlupatý dumík a pak jsme je vyslali dumíka hledat. Ukázalo se, že Bollina má výbornej nos a umí ho používat, dumíka našla velice rychle a dokonce mi ho i donesla. Během procházky jsme ještě vyzkoušeli chůzi u nohy bez vodítka (není to ještě nic ideálního, ale ani taková hrůza, docela to všem šlo). Dále jsme si zkoušeli, jak to chodí na výstavách, včetně prohlídky zubů, postoje, běhání v kruhu. Protože jsem se na poslední chvíli rozhodla, že na výstavu pojedeme, tak jsem byla moc ráda. Postoj Bollče jde úžasně, stojí a stojí a stojí a přitom hypnotizuje pamlsek...co by ona pro trochu mlsu neudělala :-))). Potom už jsme se pomalu vraceli zpátky k Evě, po cestě jsme zase stihli probrat spoustu našich problémů, ale i jen tak pokecat, bylo nádherně, sluníčko svítilo jak divý :-))) U Evy jsme se zase převlékly do suchého a čistého oblečení a bot a pak vyrazily na dlouhou cestu vlakem domů. Bollina byla totálně vyřízená, spala na podlaze kupé jak nemluvně. My na tom nebyly lépe, taky jsme zdřímly, jen to v sedě není taková pohoda, jako vleže na podlaze, my byly docela rozlámané :-)
Pár fotek je zde: markosta.rajce.idnes.cz/Vycvik_24.1.09/